Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
To najzaujímavejšie sa v black metale už nejaký čas deje mimo temného prúdu (nič proti nemu).
Od ľavicového, ekologického „kaskádskeho“ black metalu rozdúchaného Američanmi WOLVES IN THE THRONE ROOM, ktorý v najvzdialenejších polohách prešiel až do country (PANOPTICON) alebo k tŕnitým experimentom (ALTAR OF PLAGUES), cez hardcorové a iné fúzie (OATHBREAKER, YOUNG AND IN THE WAY) až po sčasti hipsterské a sčasti jednoducho pozitívne skupiny metrosexuálov (LITURGY, DEAFHEAVEN) vznikajú nahrávky, ktoré sa neboja porušovať pravidlá žánru, pretože prichádzajú z prostredia mimo neho.
Ideovo sem patria aj filadelfskí WOE. Sú zlostní a rýchli, ale nie špinaví a skostnatení. Ťažia z dobrej produkcie a na novom albume nepoznajú klišé. Hardcorové a (ku koncu aj) rokenrolové a kvázi-progresívne prvky zapájajú organicky, akoby ani nemuseli premýšľať. Žiadne bakelitové klávesy, žiadne gestá, žiadne násilné prechody. Poctivý a živý metal pre nové desaťročie.
7,5 / 10
Withdrawal (2013)
Quietly, Undramatically (2010)
A Spell For The Death Of Man (2008)
Land of Piss & Poison (split with INTERNAL STRONGHOLD) (2007)
Absinthe Invocation: Five Spells Against God (demo) (2007)
Vydáno: 2013
Vydavatel: Candlelight Records
Stopáž: 43:05
Deska, která po skvělém singlu ("Break My Lying Tongue") nakonec nedokázala tuto laťku udržet po celou hrací dobu. Silnější skladby se míchají s těmi "vatoidními" a jako celek nahrávka uplyne a příliš emocí nevzbudí. Model VOLA se asi opravdu vyčerpává.
Zásadní kapela mého dospívání a také kapela, kterou jsem 20 let ignoroval přišla s deskou odkazující k tomu nejlepšímu z její historie. Zároveň ovšem ani neevokuje pocit opakování se. "Disintegration" je jen jeden, ale tohle rozjímání mě prostě baví.
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.
Objev na první poslech srovnatelný s Nory MEER, Dánové ISBJÖRG uchvacují podobně hravým a progresí provoněným poprockem. Ty melodie, klavír a vzletné aranže včetně sebevědomých vokálů mě napoprvé prostě dostaly do kolen. Uvidíme, zda první dojem vydrží.
Rogga Johansson nepolevuje. PAGANIZER jsou jednou z jeho hlavních kapel a samozřejmě doručují švédskou deathmetalovou klasiku. Rychlejší kousky jsou standardem bez překvapení, osvěžení naopak přinášejí ty pomalejší. Nejlepší skladba je ta úplně poslední.
SENTIENT HORROR narukovali k mrtvým do služby a v novém zaměstnání se jim daří náramně. Lásku k (převážně) švédskému death metalu nezapřou, hlavně pak k prvotnímu chrastění v režii ENTOMBED. Živelná OSDM deska s lehkou thrashovou patinou. Šlape to skvěle.
