THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
To najzaujímavejšie sa v black metale už nejaký čas deje mimo temného prúdu (nič proti nemu).
Od ľavicového, ekologického „kaskádskeho“ black metalu rozdúchaného Američanmi WOLVES IN THE THRONE ROOM, ktorý v najvzdialenejších polohách prešiel až do country (PANOPTICON) alebo k tŕnitým experimentom (ALTAR OF PLAGUES), cez hardcorové a iné fúzie (OATHBREAKER, YOUNG AND IN THE WAY) až po sčasti hipsterské a sčasti jednoducho pozitívne skupiny metrosexuálov (LITURGY, DEAFHEAVEN) vznikajú nahrávky, ktoré sa neboja porušovať pravidlá žánru, pretože prichádzajú z prostredia mimo neho.
Ideovo sem patria aj filadelfskí WOE. Sú zlostní a rýchli, ale nie špinaví a skostnatení. Ťažia z dobrej produkcie a na novom albume nepoznajú klišé. Hardcorové a (ku koncu aj) rokenrolové a kvázi-progresívne prvky zapájajú organicky, akoby ani nemuseli premýšľať. Žiadne bakelitové klávesy, žiadne gestá, žiadne násilné prechody. Poctivý a živý metal pre nové desaťročie.
7,5 / 10
Withdrawal (2013)
Quietly, Undramatically (2010)
A Spell For The Death Of Man (2008)
Land of Piss & Poison (split with INTERNAL STRONGHOLD) (2007)
Absinthe Invocation: Five Spells Against God (demo) (2007)
Vydáno: 2013
Vydavatel: Candlelight Records
Stopáž: 43:05
Jo, tohle je vynikající deska. To, jak opravdu nenásilně a přitom perfektně to šlape, to můžu denně a po kýblech.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.